V Čechách klepe plískanice na dveře, my míříme na jih, kde ještě chytíš léto. Nejprv, jako již tradičně, vlakem přes Budapest Keleti do Aradu. Končíme ve vesnici Orastie. Posléze šlapeme pod hory, kde nic tu nic, a najednou kuk, babička. Prodává sýr a co ze zahrady má…dobře nakoupíme a zazásobíme se.
Sarmizegetuza Regia
Pak se již vyškrábeme o něco výš … a hned první skvost. Bývalé hlavní město Dácké říše – Sarmizegetusa Regia. UNESCO Site. Město se svatyní – vše astrologicky proměřené – bylo založeno 1000 před Kristem a dodnes je odkryto jen 6% vykopávek. Ty, co jsme našli, byly ale dost působivé.
Valíme na hřeben Sureanu. Do pohoří Cindrel musíme přes údolí a po nudné štěrkovce dost km. Zaplať pánbůh za ten nábližkový stop. Posílení Ursusem, vyklušeme jakoby nic opět nahoru na kopec, kde se na místě bývalé salaše luxusně ubytujeme s výhledem a vodou. K mání postarší nádobí.
Po cestě se nevyskytuje nikdo. Krom jednoho hovínka, zřejmě medvědího, a jednoho svižníka, děvčete-horalky, zřejmě místní. Kdo vydrží a valí stále kupředu, toho čekají mystické obrazy – v dálce v mracích levitujícící Fagarašui.
Zahajujeme sestup z Lotru. Pozvolna do údolí, už žádné boční hřebínky, už žádné odbočky. Ono dá práci se z té vypálené kleče vymotat i tak. Spíme pod salašema. Už je prázdno. Ovce, psi i bačové sešli do údolí.
Počasí je neustále krásné…teplé slunce dohřává vyhřívá, výhledy, voda na každém kroku. Co zprvu vypadalo jako nuda v lese se najednou mění v přehlídku barev podzimního listnatého lese. Nad hlavou proletí orlovec. Buky červeno-rudé jsou dnešní poslední nocí. Do rána stan zafoukaný listím… zima přišla i sem. Jedeme zpět, vlakem, nebyl by to východ, abychom nepotkali epileptický záchvat, již moderním, drahým. Kolikrát musíš jet do Rumunska, aby Ti nadělilo magický výlet?