Příčinou tohoto výletu byly letenky a chuť se podívat opravdu na Sever, do divočiny. Tak zkusíme třeba ten Island? Rok 2010, kdy máme čas i peníze (a žádný děti). Ovšem nespoléhej na kurz od googla, protože pak se nákupy hodně prodraží.
Sopka Elafjallajökul – Polym překřtěná na Ejakulejnu – před pár dny soptila a ochromila letecký provoz v celé Evropě. My se octly na jejím úpatí a už chápeme, proč v tomhle obláčku sopečného prachu letadla lítat nemůžou. Ani trekeři trekovat nemůžou, protože prší, není vidět než šedýprach a výbuchy horkého vzduchu.
Ledovec pod sopkou – totální Black&White
Tak čekáme na další, příznivější den, kdy se na konci Pekla ukáže Ráj.
Sezóna tady skončila. Mosty jsou vytažené před jarní oblevou hluboko na břeh. Přes řeku nikdo nesveze. Co zbývá? Počkat do rána, kdy je proud nejslabší, vyhrnout kolena, zatnout zuby a hole, požádat trolly a dát se do toho. Kdy by řekl, že jeden vytažený most pro nás znamená celodenní etapu a přechod a obcházení mnoha ramenného toku.
V barevných horách poprvé spatříme horké prameny v akci, Poly napouští jezírko, i pračku jsme našli. Přecházíme přes obsidiánové pole, kloužeme v zářezech dolů a zas nahoru, ráno nacházíme první sníh. Naštěstí směřujeme na základnu, kde se – s předtuchou ohlášené větrné bouře – parádně v termálu vykoupeme.
O našem terénním stanování mlžíme – neboť je na Islandu zapovězeno. Leč nikdo v pustině tě nenajde. Jen před půvabnou horskou služebnou je třeba mít se na pozoru a neprořeknout se, že se netábořilo jen v místě vyhrazeném, ale jakémkoliv. Hlavně že jeepy jezdí, kde chtějí.
To ráno, kdy se vzbudíš, je září a na Islandu nasněží, je svěží. Večer dorazíme do tábora Landmannalaugar. Správcová, opět fešanda, nás informuje o varování na větrnou bouři. Ještě se krásně stihneme vykoupat v termálu.
Ráno po bouři se na základně, kde skoro nikdo není, podaří najít francouzský stop zpět na pobřeží. S broděním a všemi překážkami bychom sotva jinak stihli letadlo. Takhle si vezem pr… a ještě u toho navštívíme pár vodopádů. Piknik ovšem ze zdrojů vlastních.
Zbytek času trávíme v kopcích kolem Viku, pod ledovcem Mýrdalsjökul, pozorováním běhajících svetrů, ovcí, focením; inu, velkou zábavu v tomto kraji nehledej.
Podle pověsti byly jehly v moři zv. Reynisdrangar vytvořené, když 2 trollové táhli trojstěžňovou loď ke břehu. Když se rozednilo, zkameněli.
V Reykjaviku nalezneme skromné, ale zapadlé útočiště v městském parku… s kartou Reykjavik Welcome Card 24 hrs osockujeme místní termální koupaliště – první koupání po 14 dnech, ve spodním prádle, černá jako černá. A taky kemp (po sezóně neplatíš). A taky muzea. A taky městskou hromadnou dopravu. V indické restauraci namastíme jazyky, utratíme mailant a potkáme Slováka. Ti Seveřani jsou zajímaví, i když jsou studený a tichý jak ryby.